close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Snažme se dosáhnout toho, co máme rádi. Jinak budeme muset mít rádi to,co dostaneme.

Svatý Grál a Ježíš Kristus 5

1. dubna 2007 v 0:23 | Mašula |  Svatý grál
Veškerá ostatní pomazání mesiášů, ať již při korunovaci nebo při jmenování vyšších kněží, byla vždy prováděna muži, Nejvyšším Zadokem nebo Nejvyšším knězem. Použitý olej byl olivový, smíchaný se skořicí a dalším kořením, nikdy však mast spikenard. Spikenard byla vyjádřením výsady mesiášovy nevěsty, což musela být Marie, sestra svatého řádu. Ježíšova matka byla Marie, takže také jeho žena musela být Marie, přinejmenším svým titulem, pokud ne svým křestním jménem. Některé mnišské řády dodnes udržují tradici přidávání titulu Marie ke křestním jménům svých řádových sester - sestra Marie Tereza, sestra Marie Luisa. Mesiášská manželství byla vždy uzavírána ve dvou stupních. První stupeň (pomazání v Lukášově evangeliu) byl právním závazkem k manželství. Druhý stupeň (pomazání v evangeliích Matouše, Marka a Jana) bylo utvrzením smlouvy. A v případě Ježíše a Marie bylo druhé pomazání v Betánii velice významné. Zde celý příběh grálu vlastně začíná, protože jak je uvedeno v knihách tehdejších židovských zákonů, druhý stupeň manželského ceremoniálu se nekonal nikdy dříve, než byla nevěsta tři měsíce těhotná.
Po dědicích dynastií, jako byl Ježíš, se vysloveně vyžadovalo, aby zajistili pokračování svých rodových linií. Manželství bylo podstatné, ale zákon ho musel chránit proti svazku se ženou, která byla neplodná nebo potratila, a tato ochrana byla zajišťována právě oním tříměsíčním pravidlem. K potratům obvykle později již nedocházelo a proto byl tento termín považován za dostatečné zajištění pokračování rodu, aby mohlo být manželství definitivně potvrzeno. Když mesiášova nevěsta svého muže v tomto druhém obřadu pomazala, byla v souladu se zvyky určena i k jeho pomazání při pohřbu. To potvrzují i evangelia. Nevěsta musela od té chvíle nosit na krku nádobku s vonnou mastí spikenard až do konce manželova života a použít ji při jeho pohřbu. Právě z tohoto důvodu vešla Máří Magdaléna o sabatu po ukřižování Ježíše do hrobky (jeskyně).
Po druhém pomazání v Betánii, jak uvádějí evangelia, Ježíš řekl: "Kdekoliv ve světě bude toto Slovo boží hlásáno, nechť je rovněž uvedeno, co ona udělala, na její památku." Ve svém slavném obrazu této události zobrazil renezenční malíř Fra Angelico Ježíše, jak dává korunu na hlavu Marie Magdalény. Ale přestože Fra Angelico byl vzdělaný dominikánský mnich (15. století), křesťanská církev neuznala Marii Magdalénu, zcela ignorovala Ježíšův přímý příkaz a pomluvila Marii jako prostitutku.
Esoterická církev a Templářští rytíři však Máří Magdalenu vždy považovali za svatou. Dodnes ji mnozí za svatou považují a je považována za patronku vinařů, ochránkyni vína, ochránkyni Svatého Grálu, strážkyni svaté krve. V evangeliích je mnoho nikdy neodvážili jít pod povrchní oficiální výklad. V tomto směru velice pomohly svitky od Mrtvého moře a výjimečné výzkumy australské teoložky dr. Barbary Thiering.
Svitky od Mrtvého moře otevřely zcela nové chápání tehdejšího jazyka a vnesly do výkladů nové světlo. Popisují organizaci komunity a funkce okolo Mesiáše Israele. Popisují sněm dvanácti delegovaných apoštolů, kteří byli trvale určení k dohlížení nad specifickými aspekty vlády a konaných rituálů. To přispělo k větším znalostem o samotných apoštolech - známe nyní nejen jejich jména (ta jsme znali od začátku), ale můžeme lépe pochopit kým byli, čím byly jejich rodiny, jaké měli povinnosti a funkce.
Při studiu evangelií můžeme nyní chápat v nich ukryté alegorie, užívání pojmů a slov, kterým jsme doposud nerozuměli. Víme nyní, že křtící kněží a ti, kteří jim pomáhali, se nazývali rybáři, kandidátům křtu se říkalo ryby. Apoštolové Jakub a Jan byli oba vysvěcení jako rybáři. Bratři Petr a Ondřej byli pomocníci rybářů a Ježíš jim slíbil kněžství v novém duchovenstvu, když řekl "udělám z vás rybáře lidí". Víme nyní, že v době evangelií se používal speciální žargon, kterému bez problémů rozuměli všichni v prvním století a dříve. Význam používaných slov byl však později zapomenut. I dnes máme takový žargon - používáme např. slova anděl (investor), hvězda (star, celebrita) a další; každá doba ho má a postupně upadá v zapomenutí, pozdější doslovné překlady pak vůbec nedávají smysl. Evangelia jsou plná takovýchto slov - chudáci, malomocní, dav, slepec, mraky, ovce, bochník - všechna tato slova se vztahovala nějakým způsobem k lidem a jejich zařazení a neměla ten význam, který jim dnes přikládáme.
Když byla evangelia v prvním století sepisována, byla vydávána v Římem kontrolovaném prostředí. Jejich pravý obsah musel být zamaskován před římskou cenzurou. Informace byly často politické, byly zakódované, skryté. Důležité pasáže byly často uváděny slovy "pro ty, kdo mají uši k slyšení". Nejinak tomu bylo mezi členy jakýchkoliv potlačovaných skupin během celé historie. Podobné kódování bylo např. objeveno v dokumentaci předávané mezi Židy v Německu v třicátých a čtyřicátých letech minulého století.
Díky naší znalosti této slovní kryptologie můžeme nyní určit data a místa s velkou přesností. Můžeme odkrýt mnoho skrytých významů v evangeliích a zázraky samy mohou získat zcela jiný význam a souvislosti. Při tom všem to však v žádném případě nepopírá skutečnost, že Ježíš byl velice mimořádnou osobou s neobvyklými schopnostmi. Evangelia však popisují určité události, které teprve později začaly být popisovány jako zázraky. Nebyly však zaznamenány proto, že by šlo o opravdu zázračné nadpřirozené události, ale proto, že v tehdejší politické situaci byly zcela bezprecedentní a úspěšně obcházely zákony. Víme nyní i další věci. Víme, proč si jednotlivá evangelia často odporují. Například Markovo evangelium říká, že Ježíš byl ukřižován ve třetí hodině, zatímco Janovo evangelium říká, že to bylo v šesté hodině. Na první pohled se to zdá nedůležité, ale jak uvidíme dále, tento tříhodinový rozdíl byl podstatný v událostech, které následovaly.
Podívejme se na proměnu vody ve víno v Káni Galilejské. Co bylo původně velice běžnou událostí se nyní vykládá s nadpřirozeným nádechem. Svatba v Káni Galilejské je popisována pouze v Janově evangeliu. Pokud by to bylo jako zázrak pro církev tak důležité, proč to není popsáno v dalších evangeliích? V evangeliu se nepraví (jak je často vykládáno) "víno došlo". Je tam napsáno: "Když chtěli víno, Ježíšova matka řekla 'nemají víno'." Evangelia nám říkají, že zodpovědnou osobou byl pořadatel slavnosti. Tím je řečeno jednoznačně, že to nebyla svatební hostina, ale předsvatební zásnubní slavnost. Víno na takovýchto slavnostech mohli pít pouze kněží a Židé v celibátu, nikoliv ženatí muži, novici ani kdokoliv jiný, kdo nebyl vysvěcen. Ti mohli pít pouze vodu, jako očistný rituál (jak je uvedeno i v Janově evangeliu). Když nastal čas pro tento rituál, Marie, zřejmě nespokojená s touto diskriminací, upozornila Ježíše na nevysvěcené hosty a řekla "Nemají víno." Protože Ježíš ještě nebyl pomazán na mesiáše, odpověděl: "Můj čas ještě nenastal." Marie však dále naléhala a Ježíš pak nedodržel zvyklosti a nechal nalévat víno všem. Pořadatel slavnosti nekonstatoval cokoliv o nějakém zázraku, pouze jednoduše vyjádřil své podivení nad tím, že se víno objevilo (proti zvyklostem) v této situaci.
Často se má za to, že svatba v Káni Galilejské byla Ježíšova vlastní svatební slavnost, protože on a jeho matka měli práva rozhodovat o věcech, nepříslušející běžným hostům. Tato slavnost se však konala v létě roku 30, v měsíci odpovídajícím našemu červnu. První svatby se vždy konaly v měsící pokání (září) a zásnubní hostiny se konaly o tři měsíce dříve. V tomto případě to znamená, že první manželské pomazání Ježíše od Máří Magdalény se událo v září roku 30, tři měsíce po slavnosti v Káni, která byla zřejmě jejich zásnubní hostinou.
Evangelia popisují události (i když ne vždy zcela shodně), které jsou zaznamenány i mimo Bibli. Popis Ježíšových aktivit (až do ukřižování) lze najít v různých záznamech z tehdejší doby. V oficiálních kronikách Římské říše je zmíněn Pilátův soud a Ježíšovo ukřižování. Z chronologických kronik římských vládců můžeme přesně určit, že k ukřižování došlo o židovských velikonocích v březnu roku 33. Druhé manželské pomazání v Betánii bylo o týden dříve. Nyní víme, že Máří Magdaléna musela být (ze zákona) v té době již tři měsíce těhotná, což znamená, že se dítě muselo narodit v září roku 33. K tomu se ještě vrátíme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama