close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Snažme se dosáhnout toho, co máme rádi. Jinak budeme muset mít rádi to,co dostaneme.

Svatý Grál a Ježíš Kristus 9

1. dubna 2007 v 0:29 | Mašula |  Svatý grál
Jako dovršení toho všeho vydala potom římská církev nejpozoruhodnější dokument, nazvaný Apoštolský řád. Byl to jakýsi kompilát imaginární konverzace mezi apoštoly po Poslední večeři. Na rozdíl od evangelií se v něm předpokládá, že Máří Magdaléna byla na večeři přítomna, a konstatuje se, že příčinou toho, že Ježíš nepodal u stolu Marii žádné víno, bylo, že zahlédl jak se směje. Na bázi tohoto zvláštního fiktivního dokumentu biskupové stanovili, že i když Marie mohla být společnicí Ježíše, ženám nebudou propůjčovány žádné funkce v církvi, protože nejsou dostatečně seriózní. Tento sexistický přístup setrval v církvi až do dnešních dnů. Proč? Protože bylo zapotřebí Máří Magdalénu zdiskreditovat a nebrat nadále v úvahu, aby i její potomci mohli být ignorováni. Ale věci se nyní mění a přinejmenším anglikánská církev začala opět připouštět ženy do kněžského stavu.
Navzdory horlivému sexistickému hnutí si mesiášovi potomci zachovali mimo prostředí římské církve svoje společenské postavení. Pokračovali v šíření svých zásad v Nazarenské a Keltské církvi a založili svá království v Británii a Evropě. Byli trvalou hrozbou pro římskou církev stejně jako pro jí dosazené a podporované monarchy a vlády. Byli tím nejhlavnějším důvodem pro zavedení brutální inkvizice, protože udržovali morální a společenské zásady, které byly v rozporu s požadavky církevního kněžstva.
To bylo zřejmé zejména v dobách rytířských, kdy existovaly respekt a úcta k ženství, čehož příkladem byli templářští rytíři, jejichž přísaha obsahovala uctívání matky Grálu, královny Máří Magdalény.
Před středověkem byly individuální osudy této rodiny historicky velmi dobře známy. Ale když církev započala svou vládu fanatické perzekuce (velká inkvizice), celý Nazarenský a následnický odkaz byl zatlačen do ilegality.
Proč ale vznikla ona pomstychtivá Inkvizice? Protože templářští rytíři se nejen vrátili ze Svaté země s dokumenty, které vyvracely učení církve, ale také založili své vlastní cisterciácké kostely, opoziční vůči Římu. Nebyly to ledajaké kostely, byly to největší náboženské monumenty, které kdy vznikly v západním světě - katedrály Notre Dame ve Francii.
Navzdory jejich dnešní image neměly tyto impozantní gotické katedrály nic společného s etablovanou římskou církví. Byly založeny a vybudovány templářskými rytíři, a byly zasvěcené Máří Magdaléně Notre Dame (Naší Paní), kterou nazývali Grálem světa.
To ovšem poráželo všechna dogmata, která se snažila římská církev prosadit, a biskupové jako protiopatření přesvětili mnoho dalších kostelů Marii, matce Ježíšově.
Přitom vydali přísné nařízení, že všechny vytvořené umělecké portréty Ježíšovy matky Marie (Madony) ji od nynějška musí zobrazovat oblečenou pouze v barvách modré a bílé - tak, aby to nenaznačovalo žádná práva k jakémukoliv kněžskému úřadu ve výhradně mužském kněžském světě.
Máří Magdaléna byla na rozdíl od toho zobrazována (od největších světových umělců) buď oblečená v rudém plášti kardinálském nebo v černé róbě nejvyšších nazarenských kněží - a s tím nebyla církev schopná nic dělat. Biskupové měli jedinoumožnost označovat tuto praxi za hříšnou a heretickou, protože vzhledem k tomu, že již v počátku se rozhodli Máří Magdalénu a její potomky ignorovat, byla mimo jejich jurisdikci.
Bylo to v době, kdy i sama tradice Grálu byla odsuzována Vatikánem jako hereze. Merlinovy zápisy ze šestého století byly jmenovitě zapovězeny ekumenickou radou a původní Ježíšova Nazarenská církev se stala ilegálním hnutím, podporovaným tak významnými sponzory jako byli Leonardo da Vinci a Sandro Botticelli.
V té době církev kontrolovala a cenzurovala většinu veřejně dostupné literatury - proto se tradice Grálu stala alegorickou a její poslání byla sdělována tajnými vodoznaky, ezoterickými texty, tarotovými kartami a symbolickými uměleckými díly.
Proč ale tradice Grálu a Merlinovy spisy představovaly pro církev takový problém? Protože v kontextu svých dobrodružných textů vyprávěly následnický příběh pokrevní linie Grálu, pokrevní linie, která byla vypuzena ze svého dynastického postavení římskými papeži a biskupy, kteří se rozhodli vládnout absolutně na základě uměle zkonstruovaného "apoštolského následnictví".
Toto apoštolské následnictví bylo údajně odvozeno od prvního biskupa, sv. Petra (a to je opravdu dodnes prosazovaný pohled). Ale stačí si prostudovat vlastní církevní seznamy apoštolů a biskupů abyste zjistili, že to není pravda. Petr nebyl nikdy římským biskupem, ani žádným jiným.
Vatikánské záznamy uvádějí, že prvním římským biskupem byl princ Linus of Britain, syn Caractacuse Pendragona. Byl jmenován sv. Pavlem v roce 58, v době Petrova života!
Od dvanáctého století byli mocní templářští rytíři a jejich katedrály pro "mužskou" římskou církev enormní hrozbou, protože úspěšně prosazovali odkaz Ježíše a Máří Magdalény mezi veřejností.
Kardinálové věděli, že se celý jejich establishment zhroutí, pokud mesiášovi následníci získají převahu. Museli být zničeni. A proto byla zavedena krutá inkvizice, odporná perzekuce všech, kdo se odchýlili od předpisů biskupů.
Všechno začalo v roce 1208, kdy papež Innocent III poslal 30 000 vojáků do regionu Languedoc v jižní Francii. Byla to domovina Katarů ("Čistých"), kteří měli být ochránci velkého svatého pokladu - mysteriózního tajemství, které mohlo svrhnout ortodoxní křesťanství. Papežovo tzv. Albigensiánské tažení trvalo 36 let a během této doby byly povražděny desetitisíce nevinných lidí - poklad však nebyl nikdy nalezen.
Hlavní náplň Inkvizice (nebo "Svatého úřadu") byla postulována papežem Řehořem IX během tohoto masakru v roce 1231 a byla namířena proti každému, kdo podporoval "herezi Grálu". V roce 1252 bylo formálně povoleno mučení obětí a jejich upalování.
"Hereze" bylo velmi vhodné obvinění zadržených, protože pouze církev byla oprávněna definovat její obsah. Oběti byly mučeny, dokud se nepřiznaly, a pak byly popraveny. Pokud se nepřiznaly, byly mučeny tak dlouho, dokud nezemřely. Jedním ze zaznamenaných způsobů mučení bylo pomalé natírání obžalovaných obětí tukem a jejich opékání po kouskách zaživa nad otevřeným ohněm.
Tyto kruté perzekuce a tresty byly otevřeně prováděny déle než 400 let a byly postupně rozšířeny i proti Židům, Muslimům a Protestantům. Inkvizice nebyla nikdy formálně ukončena! V roce 1965 (!) byla tato instituce přejmenována na "Svatou kongregaci" a její oprávnění teoreticky platí dodnes.
Nezlomené inkvizicí pokračovalo Nazarenské hnutí svým směrem a příběh pokrevní linie byl přenášen literaturou o svatém Grálu. Tato literatura byla bohatě sponzorována královskými dvory Grálu ve Francii (Champagne, Anjou ad.) a také templářskými rytíři a samotnými potomky. Velmi populárním "nosičem" tradice Grálu se stala také Artušovská romance.
V tomto světle se stali Templáři specifickým cílem Inkvizice v roce 1307, kdy byli proti nim nasměrováni stoupenci papeže Klementa V a krále Filipa IV Francouzského. Papežské armády prohledaly Evropu ve snaze najít templářské dokumenty a poklady, ale byly v tom neúspěšné, stejně jako již dříve v případě Katarů. Mnoho templářských rytířů však bylo v tomto procesu mučeno a popraveno a jejich přátelé unikli do zemí mimo papežskou moc.
Templářský majetek se ale neztratil a zatímco emisaři Vatikánu hledali, poklad a dokumenty byly dobře uložené v Paříži. Byly pod ochranou Velkých templářských rytířů sv. Antonína, ochránců královského tajemství, kteří jedné noci naložili všechno na 18 lodí templářské flotily v La Rochelle.
Za úsvitu flotila odplula do Skotska a po připlutí byla přivítána králem Robertem Brucem, který spolu s celým skotským národem byl papežem exkomunikován z církve za vzdorování katolickému králi Edwardovi Anglickému. Templáři a jejich poklad ve Skotsku zůstali a rytíři bojovali spolu s Brucem v roce 1314 u Bannockburnu za skotskou nezávislost na Plantagenetově Anglii.
Po zmíněné bitvě u Bannockburnu založili Robert Bruce a Templáři sv. Antonína v roce 1317 nový řád Starších bratří Růžového kříže. Od tohoto roku se pak skotští králové stali dědičnými velmistry tohoto řádu, nesoucími čestný titul Prince Saint Germain.
A proč byl král Artuš, keltský vojevůdce šestého století, pro templářské rytíře a evropské královské dvory Grálu tak důležitý? Jednoduše proto, že byl jedinečný dvojitým dědictvím v následnické mesiášské linii.
Král Artuš každopádně nebyl mýtickou postavou, jak se mnozí domnívali. Hledali ho ale na špatných místech. Vědci a badatelé, svedení fiktivními místy v artušovské romanci, marně prohledávali kroniky Británie, Walesu a západní Anglie. Podrobnosti o Artušovi lze ale nalézt ve skotských a irských análech. Byl opravdu Velkým králem Keltského ostrova a byl nejvyšším velitelem britského vojska konce šestého století.
Artuš se narodil v roce 559 a zemřel v bitvě roku 603. Jeho matkou byla Ygerna del Acqs, dcera královny Viviane z Avalonu v přímé rodové linii Ježíše a Máří Magdalény. Jeho otcem byl Velký král Aedrn z Dalriady (západní pohoří Skotska, nyní nazývané Argyll) - a Aedrn byl britský Pendragon (Hlavní Dragon nebo Král králů) jako potomek Ježíšova bratra Jakuba.

Území Anglie tehdejší doby
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama