close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Snažme se dosáhnout toho, co máme rádi. Jinak budeme muset mít rádi to,co dostaneme.

Svatý Grál a Ježíš Kristus 8

1. dubna 2007 v 0:27 | Mašula |  Svatý grál
Kdo byl ale Josef Arimatejský, muž, který měl údajně v plné režii všechny události okolo ukřižování? a proč Ježíšova matka, jeho žena i zbytek rodiny zcela a bez námitek akceptovaly jeho zasahování?
Až v roce 900 se římská církev rozhodla prohlásit, že Josef Arimatejský byl strýcem Ježíšovy matky Marie. a od této doby byl zobrazován při ukřižování jako mnohem starší než Matka Marie, které bylo tehdy něco přes 50 let. Před tímto prohlášením římské církve však historické záznamy zmiňovaly Josefa jako mnohem mladšího. Podle záznamů zemřel 27. července roku 82 ve věku 80 let a v době ukřižování mu tedy bylo 32 let.
Ve skutečnosti nebyl Josef Arimatejský nikdo jiný než Ježíšův vlastní bratr Jakub a jeho titul (Josef Arimatejský) neměl žádnou souvislost s nějakým místem (žádná Arimatea nikdy neexistovala). Není proto nikterak překvapivé, že vyjednal s Pilátem Pontským umístění Ježíše do své vlastní rodinné hrobky.
Dědičné označení Arimatejský je zkomolením řeckohebrejského ha-Rama-Theo, což bychom dnes přeložili jako Jeho Božská Výsost nebo Jeho Královská Výsost. Protože Ježíš byl starší mesiášský následník - Christ, Kristus, Král - potom jeho mladší bratr byl korunní princ - Jeho Královská Výsost, Rama-Theo. v nazarenské hierarchii měl korunní princ vždy titul Josef - stejně jako Ježíš byl titulárním Davidem a jeho žena měla titul Marie.
Na počátku pátého století byli králové-rybáři, potomci Ježíše a Marie, spojeni sňatkem se sicambrianskými Franky a z nich vznikla zcela nová královská dynastie. Byli zmíněnými merovejskými králi, kteří založili francouzskou monarchii a představili dobře známou fleur-de-lys (starý židovský symbol obřízky) jako královský emblém Francie.
Z Merovejského následnictví dala další větev rodiny vzniknout zcela nezávislému židovskému království v jižní Francii - království Septimania, které dnes známe jako Languedoc.A první princové Toulouse, Akvitánska a Provence byli všichni následníky mesiášské linie Svatého Grálu. Septimania byla uznána jako Královský dům Davidův v roce 768 a septimánský princ Bernard se později oženil s dcerou císaře Karla Velikého.
Rovněž z králů rybářů pocházela i další významná paralelní rodová následnická linie v Galii. Zatímco merovejští králové pokračovali v patriarchálním odkazu Ježíšově, tato další linie pokračovala v matriarchálním odkazu Máří Magdalény. Byly to dynastické královny Avalonu v Burgundsku, Dům Vod (House del Acqs), což byla symbolika připisovaná Máří Magdaléně když v dávných dobách připlula do Provence po moři z Judey.
Ti kdo jsou dobře seznámeni s Artušovskou tradicí a tradicí Grálu si jistě nyní uvědomují základní význam a důležitost této mesiášské rodiny králů-rybářů, královen z Avalonu a Domu Vod (House del Acqs, později zkomoleno na du Lac).
Ježíšovi potomci představovali pro římskou církev enormní hrozbu, protože byli dynastickými vůdci pravé nazarenské církve. v praxi to znamenalo, že římská církev by vůbec nikdy neměla existovat, protože nebyla ničím jiným než hybridním hnutím, poskládaným z různých pohanských doktrin připojených k základnímu Ježíšovu učení.
Ježíš se narodil v roce 7 před n. l. a to 1. března (dnešní ekvivalent), zatímco jeho oficiální královské narozeniny 15. září odpovídají dynastickým předpisům. Ale když ve čtvrtém století císař Konstantin založil oficiální Římskou církev, ignoroval obě tato data a ustanovil 25. prosinec jako den narození Krista, aby to bylo v době pohanských slavností slunovratu.
Později, na synodu ve Whitby v roce 664, si biskupové přivlastnili keltské slavnosti Easter, bohyně jara a plodnosti, a dali jim zcela nový křesťanský význam. Přitom změnili datum keltských slavností, aby zrušili jejich tradiční propojení s židovským svátkem Pascha (oslavujícím exodus izraelitů z Egypta).
Křesťanství, tak jak je známe, se vyvinulo v kombinované náboženství, zcela odlišné od všech ostatních. Kdyby byl Ježíš opravdu jeho hlavní postavou, mělo by být křesťanství správně založeno na jeho učení, morálních a sociálních zásadách, spravedlivé tolerantní vládě a s lidem jako nejvyšší instancí.
Ortodoxní křesťanství však není založeno na Ježíšově učení - je založeno na učení římské církve, které je zcela jiné. Má to mnoho různých důvodů, hlavní je ten, že byl Ježíš záměrně potlačen ve prospěch alternativního učení Petra a Pavla, učení, které bylo zcela odsouzeno nazarenskou církví Ježíše a jeho bratra Jakuba.
Pouze odstraněním Ježíše z přední linie mohli papež a kardinálové získat neomezenou moc. Poté co Konstantin instaloval křesťanství jako státní náboženství Říma, prohlásil sebe sama jediným pravým spasitelem a mesiášem - nikoliv Ježíše! Biskupové římští (papežové) měli zaručeno apoštolské následnictví od Sv. Petra, nikoliv legální původ od Ježíše a jeho bratrů, jak bylo běžné v nazarenské církvi.
Pro římskou církev bylo jediným způsobem, jak potlačit vliv potomků Máří Magdalény, zdiskreditovat ji samotnou a popřít její manželský vztah k Ježíšovi. Ale co s Ježíšovým bratrem Jakubem? i on měl potomky, stejně jako jejich další bratři Šimon, Joses a Jude. Církev se nemohla vyhnout evangeliím, ve kterých se pravilo, že Ježíš byl prvorozeným synem požehnané Matky Marie, a tak muselo být potlačeno i mateřství samotné Marie.
Církev tedy začala prezentovat Matku Marii jako pannu a Máří Magdalénu jako prostitutku - ani jedno ani druhé nebylo zmíněno v žádném z originálních evangelií. Aby potom byla ještě upevněna nepřirozená pozice Matky Marie, bylo i její narození označeno jako důsledek neposkvrněného početí její matky Anny.
Postupem času se tyto nepřirozené umělé doktriny rozšířily jako obecné pravdy. Zpočátku to dalo ale dost práce, protože skutečné ženy nazarenské mise měly významné následníky v keltské církvi - ženy jako Máří Magdaléna, Marta, Marie Jacob-Kleofášova a Helena-Salome vedly školy a sociální mise v celé oblasti Středozemního moře. Tyto ženy byly všechny žákyněmi Ježíše a blízké přítelkyně jeho matky Marie a doprovázely ji k ukřižování, jak potvrzují evangelia.
Jedinou možnou záchranou pro církev bylo vyřadit a umlčet ženy kompletně - upřít jim nejen práva na duchovní a kněžský úřad, ale na jakékoliv postavení ve společnosti. a tak církev prohlásila všechny ženy za heretičky a čarodějnice.
V tomto směru biskupům pomohla slova Petra a Pavla a na základě jejich učení se mohla římská církev stát zcela sexistická. Ve svých Epištolách Timotejským Pavel napsal: "Nestrpím žádnou ženu jako učitelku, ani nesmí získat žádnou moc nad mužem, musí být zticha." Ve Filipově evangeliu je Petr dokonce citován, jak říká: "Ženy nejsou hodny života." Biskupové pak citovali i Genesis, kde Bůh mluví k Evě o Adamovi říkaje: "On Ti bude vládnout."
Otec církve Tertullian shrnul celý římský postoj když napsal o množících se žácích Máří Magdalény: "Ty heretické ženy! Jak se odvažují! Nestydatě si troufají vyučovat, zúčastňovat se diskuzí, křtít ... Žena nemá dovoleno mluvit v kostele ... ani získávat jakýkoliv podíl na mužských funkcích, obzvláště pak v kněžských úřadech."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama