close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Snažme se dosáhnout toho, co máme rádi. Jinak budeme muset mít rádi to,co dostaneme.

Svatý Grál a Ježíš Kristus 7

1. dubna 2007 v 0:26 | Mašula |  Svatý grál
Když se nyní podíváme na Epištolu sv. Pavla Hebrejským zjistíme, že vysvětluje podrobněji tzv. nanebevstoupení - Pavel objasňuje, jak mohl Ježíš získat kněžství nebeské (tj. Nejvyššího kláštera, viz předchozí text), když neměl pro tento posvátný úřad oprávnění. Vysvětluje, že Ježíš byl narozen (skrze svého otce Josefa) v Davidově židovské linii, která měla právo na královský titul (hodnost), ale neměla právo na kněžství, protože to bylo výhradním právem linií Aarona a Leviho. Pavel říká, že byla učiněna výjimka, a že pro změnu v kněžském právu bylo zapotřebí udělat i změnu zákona. a touto změnou zákona bylo podle sv. Pavla kněžské nařízení Melchizedeka, opravňující Ježíše vstoupit do Království nebeského (Nejvyššího kláštera). a tak když se v září roku 33 narodilo první dítě Ježíše a Máří Magdalény, Ježíš řádně vstoupil do Království nebeského. Nikde se nepraví, že by první dítě byl syn (jak je doloženo pro dvě následující děti), a vzhledem k tomu, že se Ježíš vrátil po třech letech, v roce 36, je zřejmé (podle dříve uvedených pravidel), že Máří Magdaléna porodila dceru.
Podle chronologie ve Skutcích apoštolů je dále zřejmé, že se v září roku 37 narodilo druhé dítě a další potom v roce 44. Povinné odloučení mezi těmito dvěma dětmi bylo tedy 6 let (od narození druhého k početí třetího), což jednoznačně určuje, že druhé dítě byl syn. To potvrzuje i určitá kryptická formulace, a protože táž byla použita i u třetího dítěte, víme, že i třetí dítě byl syn.
Podle podrobného popisu ve svitcích od Mrtvého moře byly v Novém Zákoně kryptické části textu vždy předem uvedeny určitou formulací, která uvádí, že obsah textu je pro ty, co mají uši k slyšení. Jakmile těmto šifrám a alegoriím jednou porozumíte, zjistíte, že jsou stálé a nikdy se nemění. Znamenají vždy totéž a jsou použity vždy, kdy se požaduje stejný význam.
Např. v evangeliích se vysvětluje, že Ježíš byl nazýván Slovo Boží. Viz např.: "A to slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi... ". Jan jde do krajnosti v používání této definice a tak u něj čteme, že "Slovo Boží stálo u jezera" nebo že "Slovo Boží bylo v Samarii".
Sdělení, vyjadřující informace o těhotenství a novém životě, jsou skrytá v Podobenství o Rozsévači, jehož sémě "přineslo ovoce a rozhojnilo se". Takže jeli řečeno, že "Slovo Boží se rozhojnilo", ti co mají uši k slyšení okamžitě pochopili, že "Ježíš se rozhojnil", tj. že má syna. Ve Skutcích apoštolů jsou dvě taková sdělení, a to právě přesně v letech 37 a 44.
Pravděpodobně nejzkomolenější knihou Nového Zákona je Kniha zjevení sv. Jana (vinou církve, nikoliv svého autora). Tato kniha se liší od všech ostatních v Bibli. Byla opatřena velice nepřirozeným vyzněním, a její přímočarost byla hrubě překroucena církví, která prezentovala text jako určitou předtuchu nebo varovné proroctví. Ale kniha se nenazývá ani Proroctví, ani Varování, nazývá se Odhalení (zjevení).
A co tedy kniha odhaluje? Chronologicky její příběhy následují po Skutcích apoštolů, a Kniha zjevení je ve skutečnosti pokračováním příběhu Ježíše, Máří Magdalény a jejich synů, zejména staršího syna, Ježíše Justa. Popisuje jeho život a detaily jeho manželství, spolu s narozením jeho vlastního syna. Tato nejvíce nepochopená kniha Nového Zákona není ani předtuchou ani varováním, jak se nás snaží ustrašená církev přesvědčit. Je pouze přesně tím, co říká, že je - odhalením.
Jak jsme poznali již dříve, vysvěcení kněží té doby byli nazýváni "rybáři", podobně i jejich pomocníci (v originále se obě slova liší, čeština má však pro obě pouze jeden výraz - rybář). Kandidáti křtu pak byli nazýváni "ryby". Ježíš se stal vysvěceným "rybářem" když vstoupil do "Království nebeského" (Nejvyššího kláštera), ale do té doby (jak vysvětlil sv. Pavel) neměl žádný kněžský úřad.
Při obřadu vysvěcení celebrující levitští kněží chrámu podávali kandidátům pět bochníků chleba a dvě ryby, ale zákon byl velmi přísný v tom, že kandidáty mohli být pouze obřezaní Židé. Nežidé a neobřezaní Samaritáni nemohli za žádných okolností takovou funkci dostat.
Ve skutečnosti to byl tento konkrétní vládní ritual, který Ježíš záměrně nerespektoval při tzv. "nasycení pěti tisíc", protože chtěl umožnit přístup ke své nové liberální vládě všem, což demonstroval nabídnutím bochníků chleba a ryb neposvěcenému shromáždění. Nezávisle na případném vysvěcení na kněze byl Ježíš označován jako "Kristus", což v řečtině znamená "král". Říkáme-li tedy Ježíš Kristus, říkáme vlastně král Ježíš, a jeho královské dědictví byl Královský dům Judův, Dům Davidův, jak se mnohokrát zmiňuje v evangeliích a v epištolách sv. Pavla.
Od roku 33 proto měl Ježíš dvojité postavení, král-kněz, nebo častěji citováno jako král-rybář. Tento status, jak uvidíme, se pak stal dědičným a dynastickým úřadem Ježíšových potomků a další králové-rybáři byli vždy nejdůležitější a rozhodující v historii rodové pokrevní linie.
Před narozením druhého syna v roce 44 byla Máří Magdaléna vypovězena z Judey po politickém povstání, do kterého se zapletla. Spolu s Filipem, Lazarem a několika sluhy odcestovala po dohodě s králem Herodem-Agrippou II do Galie (pozdější Francie), kde žila posléze na Herodově panství nedaleko Lyonu.
Od nejdávnějších dob přes středověk až do renezance byl Mariin odchod z Judey zobrazován v ilustrovaných rukopisech a různých významných uměleckých dílech. Její život a práce ve Francii, zejména v Provence a Languedocu, byly popisovány nejen v dílech evropské historie, ale také v liturgii římské církve do doby, než bylo vše potlačeno a odstraněno Vatikánem.
Exil Máří Magdalény je popisován v Knize zjevení (odhalení), kde se praví, že byla v té době těhotná. Je zde také uvedeno, jak následně římské úřady Marii, jejího syna a jeho potomky persekuovaly.
Bylo to tedy v Galii (pozdější Francii), kam Marie přinesla Sangréal (královskou krev, Svatý Grál) a bylo to v Galii, kde proslulá rodová linie bezprostředních potomků Ježíše a Marie, králů-rybářů, vzkvétala dalších 300 let.
Nyní se můžeme vrátit k tradiční symbolice Grálu jako kalichu, obsahujícímu Ježíšovu krev. Budeme-li se zabývat grafickými symboly až do dávné minulosti někdy 3500 let př. n. l. objevíme, že pohár nebo kalich byl odvěkým symbolem ženy. Reprezentoval posvátnou nádobu, vas uterus, ženskou dělohu.
A tak Máří Magdaléna, když prchala do Francie, nesla Sangréal, královskou krev, v posvátném kalichu své dělohy, přesně tak, jak o tom píše Kniha zjevení. Jméno tohoto jejího druhého syna bylo Josef.
Odpovídající tradiční mužský symbol byla čepel nebo roh, obvykle reprezentovaný mečem nebo jednorožcem. Ve starozákonní Písni Šalomounově a v Žalmech Davidových je plodný jednorožec spojován s královskou linií Judovou a právě z tohoto důvodu provensálští kataři používali toto mystické zvíře k symbolizování pokrevní linie Grálu.
Máří Magdaléna zemřela v Provenci v roce 63. a právě v tomto roce Josef Arimatejský postavil slavnou kapli v Glastonbury v Anglii na památku mesiášské královny. Byl to historicky první křesťanský kostel světa, a v následujícím roce ho Mariin syn Ježíš Justus zasvětil své matce. Tento Ježíšův syn byl ve skutečnosti v Anglii s Josefem již dříve, v roce 49, když mu bylo dvanáct let. Byla to právě tato událost, která inspirovala Wiliama Blakea k napsání slavné písně Jerusalem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama