close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Snažme se dosáhnout toho, co máme rádi. Jinak budeme muset mít rádi to,co dostaneme.

Svatý Grál a Ježíš Kristus 6

1. dubna 2007 v 0:25 | Mašula |  Svatý grál
Pokud čteme evangelia tak, jak jsou napsaná, Ježíš se jeví jako liberální vládce, snažící se sjednotit lidi té doby proti útlaku Římské říše. Judea v té době byla něco jako Francie pod Německou okupací v druhé světové válce. Místní autority byly ovládány vojenskou okupační silou, hnutí odporu byla běžná. Ježíš byl očekáván, jeho příchod předpokládán, a na konci příběhu se stal pomazaným Mesiášem. V dochovaných židovských památkách z prvního století je Ježíš nazýván "mudrcem", "učitelem" a "králem". Není tam nikde nic o nějakém božství. Svitky od Mrtvého moře popisují funkci Mesiáše Izraele jako Nejvyššího vojenského velitele Izraele. Není tedy žádným tajemstvím, že apoštolové byli ozbrojeni (Petr vytáhl svůj meč proti Malchusovi v samém závěru známého příběhu).
Mnoho vysoce postavených Židů v Jeruzalémě bylo zcela spokojených ve svých mocenských funkcích, zabezpečených cizí vojenskou silou. Kromě toho hebrejské skupiny byly velice sektářské, Židé nechtěli sdílet svého boha Jehovu s kýmkoliv jiným, zejména nežidovského původu. Pro farizeje a saduceje byli Židé bohem vyvoleným národem - On náležel jim, oni náleželi Jemu. Ale byli zde další Židé, Nazarenští, Essenští, kteří byli ovlivněni liberálnější západní doktrinou. Tenkrát Ježíšova mise ztroskotala, rozpor byl neodstranitelný. Ne-židé jsou v dnešním jazyku nežidovské arabské rasy a neodstranitelný rozpor je zde stále. Ježíše odsoudil římský guvernér Pilát Pontský, ale Ježíš byl vlastně již předtím zavržen a exkomunikován Sněmem sanhedrinů. Bylo rozhodnuto zosnovat jeho potrestání, aby byl odsouzen římským guvernérem, který již věznil další osoby za organizování povstání proti sobě. Jak potvrdil i dnešní Nejvyšší soud Izraele, bylo pro Sněm sunhedrinů naprosto nemožné zasedat a fungovat v noci nebo o židovských velikonocích, takže načasování akce bylo perfektní. Měli ideální příležitost a důvod prohlásit: Bohužel to nemůžeme udělat sami, musíte to udělat Vy, římský guvernér.
Pokud jde o Ježíšovu smrt na kříži, je zcela jasné, že šlo o duchovní smrt, nikoliv fyzickou smrt, což dokazuje třídenní pravidlo (každému, kdo o tom četl v prvním století, to muselo být zcela jasné). Z občanského a právního hlediska byl Ježíš již mrtev, když byl umístěn na kříž. Byl podle rozsudku obžalován, mučen a připraven na smrt. Dnes tomu říkáme exkomunikace. Tři dny by byl Ježíš formálně nemocen, s absolutní smrtí nastávající čtvrtý den. Toho dne by byl pohřben, zaživa, ale během prvních tří dnů mohl být vzkříšen. Ve skutečnosti to sám i předpověděl.
Pozvednutí a vzkříšení (bez ohledu na skutečnost, že Ježíš porušil zákon, a to byl zázrak) mohl vykonat pouze Nejvyšší kněz nebo Otec komunity. Nejvyšším knězem byl v té době Josef Kajafáš, právě ten muž, který odsoudil Ježíše. Proto musel vzkříšení provést Otec komunity. V evangeliích jsou záznamy o tom, jak Ježíš z kříže hovoří k Otci, včetně závěrečného "Otče, do Tvých rukou odevzdávám svého ducha." Jak je známo, byl v té době pomazaným patriarchou - Otcem komunity - apoštol Šimon Zelotejský.
Učili nás, že Ježíšova smrt byla potvrzena krví a vodou, tekoucí z rány propíchnuté kopím. Je to ale velice špatně pře-loženo. V originále je použito slovo znamenající spíše škrábnutí a chybným překladem přes latinu se z něj stalo propíchnutí. Nebyla to žádná primitivní doba. V té době byli doktoři i nemocnice. A ještě dnes se často použije něco jako tlak, zaškrabání na kůži k docílení reflexu osoby a indikaci toho, že je naživu. Podle vyjádření současného chirurga nelze žádným způsobem vysvětlit vytékání vody z rány. Naopak vytékání krve z bodné rány je známkou života, nikoliv smrti. Z mrtvého těla by (kromě velice rozsáhlého poranění) žádná krev nevytékala, protože v mrtvém těle krev neobíhá.
Podívejme se nyní dále na to, co evangelia ve skutečnosti říkají. Josef Arimatejský sejmul Ježíšovo tělo z kříže. Slovo, které bylo přeloženo jako tělo, bylo v řečtině soma, což znamená živé tělo. Řecké slovo pro mrtvé tělo je ptoma. Ježíš tedy zřetelně přežil, a to je explicitně uvedeno i v dalších knihách. I Korán uvádí, že Ježíš přežil ukřižování.
Během toho pátečního odpoledne, kdy byl Ježíš na kříži, se posouval čas o tři hodiny dopředu. Čas se tehdy zaznamenával podle slunečních hodin a podle kněží, kteří označovali hodiny podle modliteb. V podstatě byly denní hodiny a noční hodiny. Dnes máme čtyřiadvacetihodinový den. V Janově evangeliu Ježíš říká: Nemá den dvanáct hodin? Ano, bylo dvanáct hodin ve dne a dvanáct hodin v noci. Denní čas začínal s východem Slunce. Čas od času se začátek dne měnil a tak se také měnil začátek nočního času. V březnu začínal den někdy kolem šesté hodiny ranní (podle našeho dnešního označování).
Víme, že Josef Arimatejský vyjednával s Pilátem Pontským o sejmutí Ježíše z kříže po několika hodinách. Evangelia se neshodují v pořadí událostí - některá používají časové údaje z doby před posunutím času, jiná po jeho změně. Ale den se zkrátil o tři hodiny, které byly nahrazeny třemi nočními hodinami. Země upadla do temnoty na tři hodiny, říkají evangelia.
Tyto tři hodiny však byly kriticky důležité v každé jedné události, která následovala. Hebrejští lunaristé dělali časové změny během dne, zatímco solaristé (ke kterým patřili i Essenští a Magijští), nedělali časové změny před půlnocí. To tedy znamená, že podle evangelií vztažených k hebrejskému času byl Ježíš ukřižován ve třetí hodině, zatímco podle solaristů byl ukřižován v šesté hodině. Toho večera Hebrejcům začínal jejich šabat v 9 hodin večer, zatímco Essenským a Magijským až o tři hodiny později. Byly to ty tři hodiny, ve kterých ještě mohli pracovat pro Ježíše, zatímco ostatní již nemohli vykonávat žádnou fyzickou práci.
Z chronologie evangelií víme, že Ježíšovo druhé manželské pomazání od Máří Magdalény v Betánii bylo v týdnu před ukřižováním. A víme také, že v té době byla Máří Magdaléna ve třetím měsíci těhotenství a dítě se tak mělo narodit v září. Co nám tedy říkají evangelia o událostech v září roku 33? Fakticky evangelia neříkají nic, ale ve Skutcích apoštolů je pro tu dobu popsána událost, kterou my známe jako nanebevzetí. Ovšem Skutky apoštolů tuto událost takto nenazývají. Takto byl rituál pojmenován o tři století později, když byly uzákoněny doktriny Římské církve. V textu se praví: "A když řekl tyto věci ... byl pozvednut a mrak jim ho zakryl." Text dále pak pokračuje tím, že "muž v bílém" řekl žákům: "Proč tu stojíte zírajíce do nebes? Stejný Ježíš se vrátí stejným způsobem, jakým jste ho viděli odejít." O něco dále se v textu Skutků apoštolů praví, že "nebesa" musí přijmout Ježíše, dokud nevyprší čas obnovy.
Vzhledem k tomu, že to bylo právě v měsíci, kdy se mělo Máří Magdaléně narodit dítě, naskýtá se otázka, zda není nějaká souvislost mezi porodem a tzv. nanebevzetím. Jistě je, a tkví právě v "čase obnovy" (anglicky time of restitution, v českých překladech Bible čas nápravy všech věcí, čas všeho nového).
Pro nástupce mesiáše platila pevná pravidla nejen při uzavírání manželství, ale pro celou jeho dobu. Pravidla pro dynastické manželství byla zcela odlišná od norem platných pro běžné židovské rodiny. Rodiče budoucího mesiáše byli po narození dítěte formálně odděleni. I před tímto oddělením se mohli intimně stýkat pouze v prosinci, aby narození případných dědiců nastalo vždy v měsíci pokání, nejsvatějším měsíci židovského kalendáře (září). Bylo to pravidlo, které právě Ježíšovi rodiče Josef a Marie porušili a díky tomu byli pak Židé rozděleni v názorech na to, zda Ježíš je či není jejich opravdovým mesiášem.
Bylo-li dynastické dítě počato ve špatnou dobu roku, matka byla obvykle umístěna do kláštera až do jeho narození, aby se vyloučily potíže s veřejným míněním. V konkrétním případě Ježíšových rodičů bylo však vydáno speciální povolení archandělem Šimonem, který v té době měl hodnost Gabriela, protože byl hlavním knězem-vyslancem. Jak svitky od Mrtvého moře, tak Enochova kniha (vyřazená ze Starého zákona) upřesňují, že archandělé (hlavní vyslanci) byli starší kněží v Kumránu a používali tradiční tituly Michael, Gabriel, Rafael, Sariel ad. V případě Ježíše a Marie Magdalény byla ale veškerá pravidla přesně dodržena a jejich první dítě bylo správně počato v prosinci roku 32, aby se narodilo v září roku 33.
Od okamžiku narození dědice dynastie byli rodiče fyzicky odděleni - bylo-li dítě chlapec na šest let, byla-li to dívka na tři roky. Jejich manželství mohlo být obnoveno až v určeném čase obnovy. V té době byla matka s dítětem v obdobě kláštera, a otec vstupoval do "Království nebeského". Toto Království nebeské byl ve skutečnosti essenský nejvyšší klášter v Mirdu u Mrtvého moře, a obřad vstupu vedli andělští kněží pod dohledem určeného Vůdce poutníků. V knize Exodus Starého zákona byli israelští poutníci vedeni do Svaté země "mrakem" - v souladu s tím jako udržování tradice byl kněžský Vůdce poutníků obdařen titulem "Mrak".
Takže čteme-li nyní verše Skutků apoštolů tak, jak jim mělo být rozuměno, vidíme, že Ježíš byl vzat Mrakem (Vůdcem poutníků) do Království nebeského (Nejvyššího kláštera). A muž v bílém (andělský kněz) řekl, že Ježíš se vrátí v čase obnovy (kdy bude obnoveno jeho pozemské manželství).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama