close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Snažme se dosáhnout toho, co máme rádi. Jinak budeme muset mít rádi to,co dostaneme.

Motivy sociální

19. dubna 2007 v 22:56 | Mašula |  Psychologie
Předběžné klasifikace
Jakožto hrubý základ motivů, které mají vztah k zachování existence organismu v jeho prostředí jsou motivy přežití. Motivy, které zajišťují život ve skupině, zvláště sociální interakci s organismy téhož druhu ( někdy také s organismy jiných druhů) nazýváme sociální motivy. Motivy. které se vztahují k vlastní osobě, které jsou závažné zvláště pro člověka jsou motivy integrující vlastní já.

Motivy přežití bývají identifikovány s tělesnými potřebami, jako je potřeba potravy, vody a přiměřeného rozsahu okolní teploty. Proto mluvíme o motivech hladu, žízně a vyhnutí se nadměrnému horku nebo chladu. Vzhledem k tomu, že se jedná o motivy aktivující činnost, nebo klid, vylučování odpadních látek, únik před tělesným poškozením a bolestí, není snadné specifikovat některé motivy jakožto potřeby. To se týká potřeby optimální úrovně činnosti ( jak např. vidíme při hře dětí nebo zvířat), ukájení zvědavosti motivu, který aktivuje ostražitost k okolnímu nebezpečí, ale který jde mnohem dále. Motivy přežití vyvolávají tvrdošíjné reakce, které mívají povahu neodkladnosti a proto se často nazývají pudy.

Sociální motivy se týkají vztahu jedince k druhým organismům. Také zachování druhu může záviset na těchto motivech, avšak nejsou tak naléhavé jako pudy. Tak sexuální motiv je závažný pro reprodukci druhu, ale jedinec může prožít svůj život i v tom případě, jestliže tento motiv bude frustrován. K zachování mají vztah motivy rodičovské, jejichž důsledkem je péče o bezmocná mláďata a další motivy známé u zvířat i u člověka jsou motivy dominance a submise, motivy agrese a pokory.

Sociální motivy nejsou všechny založeny na pocitu příslušnosti ke skupině, některé vedou k vyhledávání družky, jiné k vyhnutí se ostatním, některé k tomu, že napadáme druhé. Společným jmenovatelem všech sociálních motivů je vztah jedince k jiným organismům, avšak ne vždy k organismům téhož druhu.

Motivy integrace vlastního já souvisejí se sebeovládáním. Zahrnují ovlivňování prostředí, (pěstování plodin, zvířat) konstruování a vynalézání, ale i ničení. Zahrnují rovněž snahu dosáhnouti prestiže v očích ostatních jedinců nebo snahu o jejich ovládání. Zákonitým aspektem těchto osobních motivů je touha jedince být nebo nebýt podřízeným; kladným aspektem je smysl jedince pro dosažení něčeho, seberealizace a sebeuplatnění.
Motivy zachování existence organismu - pudy
Některé motivy se snáze studují v laboratoři, protože mají jasné fyziologické koreláty. Jsou to především pud hladu, žízně a bolesti, které jsou velmi důležité pro přežití organismu v určitém prostředí. Pojem pudu obyčejně představuje stav deprivace nebo zranění, což ovlivňuje chování ve smyslu naléhavosti. Podle toho můžeme nazývat pudy i některé další motivy.

Pudy obyčejně studujeme jakožto aktivované motivy. Ve skutečnosti každý akt ohrožení má v pozadí určitou aktivaci, určitý podnět. Z fyziologického stanoviska může být aktivace:

1) způsobem vstupního nervového impulsu nebo podnětu z vnějšího nebo vnitřního podnětu organismu;

2) způsobem chemické nebo hormonální změny, které dostihnou nervové centrum nebo ovlivní homeostatický mechanismus;

3) způsobena procesy, které vzniknou v centrálním nervovém systému samotném.

Mnohé smyslové podněty mají motivační a aktivační význam: např. pach samičky aktivuje sexuálně samečka, trn zapíchnutý v noze aktivuje ochranou činnost chodce. Podněty mohou vycházet z vnitřního prostředí organismu (např. kontrakce hladového žaludku působí značné obtíže). Je mnoho experimentálních zkušeností s důležitostí hormonů při aktivaci chování zvláště sexuální činnosti. Je zajímavé, že mnohé mechanismy nervového systému obstarávají retikulární aktivační formace a hypothalamus, jejichž účast byla rovněž prokázána v souvislosti s emocemi.

Pud hladu
Studie hladu nás poučují o složkách motivace. Potřeba potravy je založena na chemickém složení krve tj. na obsahu výživných látek v krvi. Jakmile se tyto látky z krve ztratí je živočich stejně tak jako člověk, puzen k činnosti obstarat si novou potravu. Jedním z příznaků hladu jsou zesílené kontrakce žaludku. Ty představují vnitřní podněty, které jsou součástí aktivace. Organismus je puzen k činnosti trýznivým pocitem hladu. Pocit hladu však nevychází pouze ze žaludku. To bylo experimentálně prokázáno v pokusech se zvířaty i s lidmi, kterým byl odstraněn téměř celý žaludek. I tito lidé mají pocit hladu a experimentální zvířata se chovají jako normální při shánění potravy.
Hlad pudí krysu k činnosti. Hladová krysa shání potravu i tehdy, jestliže se přeruší nervové dráhy od žaludku k mozku. Jedná se tedy o stav chemického působení složení krve na nervová centra.

Specifický hlad
Ze zkušenosti víme,že dítě nemůže dojíst oběd, např. maso se špenátem, pro údajně úplnou sytost, ale bezprostředně po obědě sní několik moučníků a zmrzlinu. Potrava má nestejnou přitažlivost pro různé lidi. Rozdíly preference některého jídla bývají založeny na vypěstované chuti. Mohou však pramenit také ze specifických potřeb organismu. Dieta, ve které scházejí některé složky vyvolává speciální pudy. Pokusy se zvířaty ukázaly, že takovéto speciální pudy mohou být uspokojeny pouze potravou, která požadované složky obsahuje.
Krysy krmené dietou bez tuku dají přednost tuku, když se jim předloží pestrý výběr jednotlivých pokrmů, z nichž jeden obsahuje tuk. V podstatě dají vždy přednost té složce, která byla dříve z diety vyloučena ( cukr, tuk, bílkoviny, thiamin a ryboflamin, sůl, fosfor sodík a vápník).

Další experimenty ukázaly, že volně žijící zvířata stejně jako laboratorní, volí velmi vyváženou stravu, jestliže mají na výběr ze širokého spektra jednotlivých složek. Experimenty se samoregulací při výběru potravy byly provedeny na vepřích, kravách, kuřatech a na laboratorních myších. Výsledky jsou shodné v tom, že zvířata přijímají poněkud více nežli je jejich skutečná kalorická spotřeba. Hladovějí po některých chemických složkách vyvážené diety.

Není jasné, jak jsou specifické pocity hladu regulovány. Předpokládá se, že požadované, nebo preferované jídlo má pro zvíře nebo pro dítě, které si vybírá ze široké škály právě to jediné - lepší chuť. Že chuť ovlivňuje výběr bylo dokázáno skutečností, že krysy, kterým byly přerušeny chuťové nervy si nevybíraly vyváženou dietu. (Richter, 1943)

Výběr potravy může být ovlivňován také učením. Vlivy tohoto druhu mohou být kladné i záporné, jak svědčí výskyt určitých chorob v některých oblastech. Moderní dietetika naštěstí na takové úrovni, že zajišťuje normální vývin pro lidi i pro užitková zvířata.

Pud žízně
Vysušená sliznice úst a hrdla vyvolává pocit žízně. Když jsou tyto tkáně relativně suché, uvědomujeme si pocit žízně. Touhu po vodě překonáme pouze částečně, když navlhčíme sliznici vodou, slinami nebo když ji učiníme necitlivou anestetickými prostředky. Stejně jako jsou kontrakce žaludku jen jednou složkou pudu hladu, je také suchá sliznice úst a hrdla jenom jednou složkou pudu žízně. Experimentáně bylo prokázáno, že příjem vody je regulován množstvím vody, kterou organismus potřebuje.Psi, jejichž denní příjem byl omezován, doplnili pak správné množství vody, jesliže jim bylo dovoleno, aby se napili. Bylo změřeno, že vypili právě tolik vody navíc, oč jim jí bylo v pokuse poskytnuto méně. V prvním pokusu bylo odepřené množství vody vpraveno do žaludku psa přímo sondou. Tak se voda nedostala vůbec do styku se sliznicí tlamy a hrdla. Kdyby bylo psovi dovoleno pít ještě předtím, nežli se voda v žaludku asimilovala, byl by pes vypil potřebné množství. Poněvadž však po vpravení vody do žaludku byl patnáctiminutový interval, voda se asimilovala uvnitř organismu, nepil pes vůbec, takže žízeň byla překonána, ačkoli sliznice tlamy a hrdla vůbec s vodou nepřišla do styku. Jak můžeme tyto jevy vysvětlit? Musí existovat nějaký regulátor uvnitř nervového systému, který funguje jako kontrola pudu žízně asi tak, jako termostat reguluje teplotu v místnosti. Experimenty naznačují, že oblast blízko hypothalamu zajišťuje tuto regulaci. Zastříkneme-li malé množství roztoku soli do třetího ventrikulu (dutina vyplněná kapalinou v oblasti hypothalamu), vypije pokusné zvíře nadměrné množství vody. Vstřiknutí vody nevyvolá tuto reakci. Existuje pravděpodobně centrum pro regulaci příjmu vody, z čehož můžeme odvozovat předpoklad, že také ostatní pudy jsou kontrolovány určitými strukturami mozku. Specifické potřeby můžeme vypěstovat pro pití také jiných kapalin (kávy, piva, čaje nebo alkoholických nápojů).

Deutsch (1960) uvádí, že proces pití nebo přijímání potravy vysílá "uklidňující" zprávy mozku, čím se reguluje množství přijímané potravy nebo vody. Žíznivý nebo hladovějící živočich potřebuje více takovýchto zpráv a proto jí nebo pije více.

Dokladem této úvahy byl pokus, v němž žíznivé krysy mohly pít mírně osolenou vodu. Poněvadž sůl "váže" vodu bylo zapotřebí, aby jí zvířata vypila více, čisté vody vypila méně. Zatímco sůl vodu váže, slabě kyselý a chladný nápoj vodu "uvolňuje", žíznivému zvířeti nebo člověku stačí nápoje méně.

Pud bolesti
Pud vyhnouti se bolesti je založen na potřebě organismu zabránit poškození tkání a jeho součástí je nepříjemný pocit a nesnesitelnost bolestivého stavu. Dokládá běžnou okolnost, že fyziologické pudy jsou averzivní, což znamená, že organismus se jich snaží zbavit. Tak jako hlad a žízeň pudí organismus k tomu, aby byly vyloučeny, tak pud vyhnutí se bolesti vede organismus k tomu, aby učinil všechno, aby se vyhnul nepříjemnému stavu.

Bolest se liší od hladu a žízně tím, že není důsledkem deprivace (nedostatku něčeho), ale je založena na pohotovosti, která je neadekvátní, dokud bolestivý podnět nezasáhne. Tak bolest je záležitostí epizodickou (příležitostnou) zatímco jiné pudy mají tendenci cyklického opakování založeného na procesech metabolismu (výměny látek).

Další pudy s fyziologickým podkladem
Jako pudy fungují i některé situace. Pud vyhnutí se nezvyklým teplotám, pud proti kumulování odpadních látek v těle, pud proti nadměrné únavě a vyčerpání.

Někdy je fyziologický poklad pudu získaný. Narkomanie vznikne u člověka na základě jednorázového vnějšího podnětu. Jakmile se užívání opakuje, vytvoří se imperativní potřeba a droga se pak stane nezbytnou. Člověk, který je navyklý na určitou drogu ji pak vymáhá a vyžaduje za každou cenu a je puzen k tomu, aby ji sehnal. Jestliže ji nemá, propadá stavu, který je obdobný nemoci.

Pudy s nespecifickými fyziologickými koreláty
Mezi motivy, které byly studovány na zvířatech. jsou tři, jejichž fyziologické koreláty nebyly specifikovány, ačkoli fungují jako kdyby to byly pudy. Jsou to : aktivita, manipulace a zvědavost. Živočich, kterému bylo zamezeno, aby se pohyboval v určitém prostoru, bude vyvíjet činnost, která je prostředkem východiska ze současné situace. Opice, které měly příležitost rozkládat mechanické pomůcky tak činí bez ohledu na jakoukoli odměnu, kromě pocitu uspokojení určitého pudu manipulovat. Rovněž četné případy chování živočichu můžeme popsat nazvat motivací zvědavosti.

Berlyne (1960) se zabýval motivy explorace a zvědavosti. Popisuje explorativní chování ve třech druzích: orientační odpovědi, lokomoční exploraci a výzkumné odpovědi.

Orientační reakci věnoval pozornost Sokolov (1969). Jakmile se objeví nový nebo nápadný podnět, organismus reaguje změnou polohy a nastražením smyslových orgánů, což má za následek široké fyziologické důsledky. Reakce má tendenci postupně vymizet, jestliže se nový podnět opakuje v intervalech několika vteřin nebo minut.

Orientačně pátrací reakci ovlivňují: intenzita, barva, novost, neočekávanost, komplexnost. Jsou četné pokusy se zvířaty, která potřebovala mnohem více času na provedení reakcí, jestliže se na cestě vyskytly nějaké nové věci, které vyvolaly orientačně-pátrací reakci ( kočka, ještěrka....). Orientačně pátrací reakce se netýkají pouze prohlížení, ale také manipulace. Vysvětlení takovéhoto druhu chování vede k jeho zařazení mezi pudy. Nedostatek činnosti, omezení možnosti zkoumat, vytváří určitý druh nudy tj. nedostatku, který se organismus snaží překonat.

Tento stav nemusí být založen na nedostatku podnětů, ale víme, že nedostatek podnětů vede ke spánku. Omezení činnosti vede ke stavu aktivace, která indukuje organismus k tomu, aby něco dělal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama