Motivace
Chování je vždy nějakým způsobem aktivováno a usměrňováno; tyto aspekty činného a cílesměrného chování spadají do oblasti motivace. Ježto radosti a bolesti, naděje a obavy, uspokojení a rozčarování často vyplývají z úspěchu a neúspěchu motivovaného chování, souvisí velmi bezprostředně motivace s emocí.
Ačkoliv organismy občas odpočívají - jako např. ve spánku nebo při hibernaci - je pro ně charakteristický spíše stav činnosti. Abychom porozuměli proč, kdy a co živý organismus dělá, zkoumáme motivy jakožto motor jeho činnosti. Pod pojmem motiv chápeme něco co podněcuje organismus k činnosti, co ovlivňuje a usměrňuje vybuzený organismus. Pes si zahrabává kost, dítě hraje na hudební nástroj, člověk letí do vesmíru. Když se zeptáme, proč to kdo dělá, ptáme se v podstatě na motivy této činnosti.
Existují dva hlavní aspekty motivovaného chování:
a) aktivační nebo energizační aspekt
b) usměrňující aspekt
Aktivací míníme rozdíl mezi spánkem a bdělostí, mezi napětím a uvolněním, mezi snadností a vynaloženým úsilím.
Motivační aktivace vytváří stav připravenosti, pohotovosti pro chování jako je rozdíl v chování atleta, který se prochází po stadiónu nebo který se připravuje ke startu. Výkon méně aktivovaného organismu bude slabší ve srovnání s výkonem velmi aktivovaného organismu. Kromě toho stav připravenosti k určitému chování má tendenci navodit chování zaměřené v určitém směru. Hladový živočich je připraven běžet ve směru potravy, žíznivý ve směru zdroje pití, organismus pociťující bolest se snaží uniknout bolestivému podnětu. Na otázku, zda je či není veškeré chování motivované, nelze snadno odpovědět, poněvadž i většina základních fyziologických reflexů podléhá motivované aktivaci. Jednoduché reflexy obyčejně nesledujeme z tohoto stanoviska, avšak komplexní chování, zvláště proces a produkty procesu učení jsou zřejmě pod kontrolou motivační aktivace.
Rozsah a klasifikace motivů
Motivy, které podněcují organismus k činnosti, nemusí působit současně. Student, který po celý týden pilně studuje proto, aby úspěšně dokončil ročník, může v sobotu nebo v neděli povzbuzovat fotbalové mužstvo klubu, kterému "fandí", ze zcela jiných pohnutek (motivů). Má celou řadu motivů, které nevyjadřuje najednou. Nazýváme je motivačními dispozicemi. Jsou to trvalé charakteristické znaky, které buď zdědil, získal na základě zkušeností nebo obojího. Mluvíme proto o aktivovaných motivech, když se tyto dispozice projeví v chování, které má aktuální povahu. Tyto rozdíly vystihují myšlenku, že chování je produktem vývojových ( historických ) a interakčních ( současných ) aspektů. Motivační dispozice mají kořeny v minulosti organismu, aktivované motivy jsou důsledkem současných interakcí vnitřních i vnějších okolností.
Thomas (1923) popsal hlavní lidské motivy jako čtyři základní " přání": člověk touží po bezpečí, po uznání, očekává odpověď druhých, touží po nové zkušenosti. Maslow (1954) uvedl seznam základních potřeb ( tj. motivačních dispozic) jakožto fyziologických potřeb, potřeb bezpečí, sounáležitosti a lásky, potřeb uznání a potřeby sebeaktualizace ( sebeuplatnění). Murray (1938) uvádí 12 "viscerogenních" (fyziologických) a 28 "psychogenních" potřeb.
Seznam psychogenních potřeb
A. P o t ř e b y s p o j e n é h l a v n ě s n e ž i v ý m i p ř e d m ě t y
1) Získání : potřeba dostat do vlastnictví, získat jako vlastní.
2) Uchování : potřeba sbírat, opravit, vyčistit a uchovat věci.
3) Uspořádání : potřeba upravit, seřadit, odstranit předměty, být v čistotě a pořádku, být přesný.
4) Udržení : potřeba zachovat vlastnictví věcí, nahromadit, být hospodárný, lakomý, skoupý.
5) Konstruktivnost: potřeba organizovat a stavět.
B. P o t ř e b y v y j a d ř u j í c í c t i ž á d o s t, v ů l i, t o u h u p o m o c i , p ř á n í n ě č e h o d o s á h n o u t, p r e s t i ž
6) Nadřazenost: potřeba vyniknout, něco vykonat a dosáhnout uznání.
7) Úspěšný výkon: potřeba překonat překážky, uplatnit sílu, vykonat něco obtížného co možná nejlépe a nejdříve.
8) Uznání : potřeba dosáhnout chvály a uznání.
9) Ukázat se : potřeba sebedramatizace, excelovat, bavit, ohromit, napínat ostatní
10) Neposkvrněnost: potřeba zůstat neposkvrněný, zachovat si dobré jméno.
11) Vyhnout se snížení: potřeba vyhnout se chybě, hanbě, ponížení, výsměchu.
12) Defenzívnost: potřeba chránit se proti výtkám, podcenění, ospravedlňovat svou činnost.
13) Přímá obrana : potřeba překonat prohru novou snahou, odplatou.
C. P o t ř e b y s p o j e n é s m o c í - d o s a ž e n o u v y k o n á v a n o u o d p o r e m p r o t i n í
14) Dominantnost : potřeba ovlivňovat a kontrolovat ostatní.
15) Úcta : potřeba obdivovat a dobrovolně uznávat nadřaděnost, osobní ochotně snížit.
16) Připodobnění se: potřeba imitovat a vyrovnat se s druhým člověkem, souhlasit a věřit.
17) Autonomnost : potřeba odolávat vlivům, toužit po nezávislosti.
18) Opačnost : potřeba jednat jinak nežli druhý, být původní, být v opozici.
D. P o t ř e b y, k t e r é j s o u s p o j e n é s p o š k o z e n í m d r u h é o s o b y, n e b o s e b e
19) Agresivita : potřeba poškodit, nebo zranit druhého, podcenit jej, ublížit mu, zesměšnit ho.
20) Pokoření : potřeba vykonat a přijmout trest, sebe podcenění.
21) Vyhnout se výtkám: potřeba vyhnout se pokárání nebo trestu tím, že se nepřipustí nekonvenční podněty, správně se chovat a dodržovat zákon.
E. P o t ř e b y v y p l ý v a j í c í z m e z i l i d s k ý c h v z t a h ů ( citových)
22) Afiliace ( pocit příslušnosti k sociální skupině) : potřeba vytváření přátelských vztahů.
23) Odmítnutí : potřeba separovat se, opanovat, zotročit někoho.
24) Pečovat : potřeba živit, pomáhat, ochraňovat druhého.
25) Vyžadování pomoci: potřeba hledat pomoc, ochranu, být závislý.
F. D a l š í s o c i á l n ě z á v a ž n ě p o t ř e b y
26) Hra : potřeba uvolnění, zábavy, rozptýlení, pobavení.
27) Zvídavost: potřeba zkoumat, klást otázky, ukojit zvídavost.
28) Předvádění se : potřeba něco poznamenat, poukázat na něco, podat informaci, vysvětlit, interpretovat, přednášet. Podle: Murray, 1938.
Následující body naznačují rozdíly v názorech různých autorů:
1) Vývoj motivů člověka se liší v různých kulturách u různých lidí, uvnitř každé kultury Tyto rozdíly jsou založeny na principu, že mnoho motivů je naučených, jako důsledek specifických zkušeností, a v krajním případě jsou vyjádřeny naučeným chováním.
2) Podobné motivy se mohou projevit odlišným chováním.Motiv obsahující antagonistický vztah k určité osobě může být vyjádřen útokem na tuto osobu, nebo vyhnutí se styku s ní.
3) Různé motivy mohou být vyjádřeny podobným chováním. Dva lidé mohou dělat tutéž věc, jeden, aby získal přízeň a zalíbil se, druhý, aby spíše podráždil.
4) Motivy se často projevují v přestrojené formě. Např. někteří hoši kradou v důsledku sexuálních konfliktů. Motivem krádeže zde není úmysl něco získat, ale přestrojený sexuální pud.
5) Každý jednotlivý akt chování může vyjadřovat několik motivů. Vědec při své práci může být motivován touhou dopídit se pravdy, získat slávu, nutností zvýšit svůj příjem a zajistit svou rodinu. Všechny tyto motivy mohou působit najednou. Příčiny mnohočetné determinace chování jsou velmi důležité, ale je obtížné popsat jednotlivé motivy, které v určitém čase nebo případě působí.
Tyto body naznačují, že není dosti dobře možné sestavit tabulku motivů pouze na základě různých lidských činností. Někdy vznikají komplikace, které znesnadňují orientaci. Hlad a žízeň může např. motivovat člověka k získání potravy nebo vody, hlad pro určitý druh potravy ( maso, sladkosti, sůl ) nebo vypěstovaná žízeň ( na víno, pivo atd.) může být v rozporu s fyziologickými potřebami. Tak hlad a žízeň nemusí v každém případě představovat jednoduché a jednoznačné motivy.
Chování je vždy nějakým způsobem aktivováno a usměrňováno; tyto aspekty činného a cílesměrného chování spadají do oblasti motivace. Ježto radosti a bolesti, naděje a obavy, uspokojení a rozčarování často vyplývají z úspěchu a neúspěchu motivovaného chování, souvisí velmi bezprostředně motivace s emocí.
Ačkoliv organismy občas odpočívají - jako např. ve spánku nebo při hibernaci - je pro ně charakteristický spíše stav činnosti. Abychom porozuměli proč, kdy a co živý organismus dělá, zkoumáme motivy jakožto motor jeho činnosti. Pod pojmem motiv chápeme něco co podněcuje organismus k činnosti, co ovlivňuje a usměrňuje vybuzený organismus. Pes si zahrabává kost, dítě hraje na hudební nástroj, člověk letí do vesmíru. Když se zeptáme, proč to kdo dělá, ptáme se v podstatě na motivy této činnosti.
Existují dva hlavní aspekty motivovaného chování:
a) aktivační nebo energizační aspekt
b) usměrňující aspekt
Aktivací míníme rozdíl mezi spánkem a bdělostí, mezi napětím a uvolněním, mezi snadností a vynaloženým úsilím.
Motivační aktivace vytváří stav připravenosti, pohotovosti pro chování jako je rozdíl v chování atleta, který se prochází po stadiónu nebo který se připravuje ke startu. Výkon méně aktivovaného organismu bude slabší ve srovnání s výkonem velmi aktivovaného organismu. Kromě toho stav připravenosti k určitému chování má tendenci navodit chování zaměřené v určitém směru. Hladový živočich je připraven běžet ve směru potravy, žíznivý ve směru zdroje pití, organismus pociťující bolest se snaží uniknout bolestivému podnětu. Na otázku, zda je či není veškeré chování motivované, nelze snadno odpovědět, poněvadž i většina základních fyziologických reflexů podléhá motivované aktivaci. Jednoduché reflexy obyčejně nesledujeme z tohoto stanoviska, avšak komplexní chování, zvláště proces a produkty procesu učení jsou zřejmě pod kontrolou motivační aktivace.
Rozsah a klasifikace motivů
Motivy, které podněcují organismus k činnosti, nemusí působit současně. Student, který po celý týden pilně studuje proto, aby úspěšně dokončil ročník, může v sobotu nebo v neděli povzbuzovat fotbalové mužstvo klubu, kterému "fandí", ze zcela jiných pohnutek (motivů). Má celou řadu motivů, které nevyjadřuje najednou. Nazýváme je motivačními dispozicemi. Jsou to trvalé charakteristické znaky, které buď zdědil, získal na základě zkušeností nebo obojího. Mluvíme proto o aktivovaných motivech, když se tyto dispozice projeví v chování, které má aktuální povahu. Tyto rozdíly vystihují myšlenku, že chování je produktem vývojových ( historických ) a interakčních ( současných ) aspektů. Motivační dispozice mají kořeny v minulosti organismu, aktivované motivy jsou důsledkem současných interakcí vnitřních i vnějších okolností.
Thomas (1923) popsal hlavní lidské motivy jako čtyři základní " přání": člověk touží po bezpečí, po uznání, očekává odpověď druhých, touží po nové zkušenosti. Maslow (1954) uvedl seznam základních potřeb ( tj. motivačních dispozic) jakožto fyziologických potřeb, potřeb bezpečí, sounáležitosti a lásky, potřeb uznání a potřeby sebeaktualizace ( sebeuplatnění). Murray (1938) uvádí 12 "viscerogenních" (fyziologických) a 28 "psychogenních" potřeb.
Seznam psychogenních potřeb
A. P o t ř e b y s p o j e n é h l a v n ě s n e ž i v ý m i p ř e d m ě t y
1) Získání : potřeba dostat do vlastnictví, získat jako vlastní.
2) Uchování : potřeba sbírat, opravit, vyčistit a uchovat věci.
3) Uspořádání : potřeba upravit, seřadit, odstranit předměty, být v čistotě a pořádku, být přesný.
4) Udržení : potřeba zachovat vlastnictví věcí, nahromadit, být hospodárný, lakomý, skoupý.
5) Konstruktivnost: potřeba organizovat a stavět.
B. P o t ř e b y v y j a d ř u j í c í c t i ž á d o s t, v ů l i, t o u h u p o m o c i , p ř á n í n ě č e h o d o s á h n o u t, p r e s t i ž
6) Nadřazenost: potřeba vyniknout, něco vykonat a dosáhnout uznání.
7) Úspěšný výkon: potřeba překonat překážky, uplatnit sílu, vykonat něco obtížného co možná nejlépe a nejdříve.
8) Uznání : potřeba dosáhnout chvály a uznání.
9) Ukázat se : potřeba sebedramatizace, excelovat, bavit, ohromit, napínat ostatní
10) Neposkvrněnost: potřeba zůstat neposkvrněný, zachovat si dobré jméno.
11) Vyhnout se snížení: potřeba vyhnout se chybě, hanbě, ponížení, výsměchu.
12) Defenzívnost: potřeba chránit se proti výtkám, podcenění, ospravedlňovat svou činnost.
13) Přímá obrana : potřeba překonat prohru novou snahou, odplatou.
C. P o t ř e b y s p o j e n é s m o c í - d o s a ž e n o u v y k o n á v a n o u o d p o r e m p r o t i n í
14) Dominantnost : potřeba ovlivňovat a kontrolovat ostatní.
15) Úcta : potřeba obdivovat a dobrovolně uznávat nadřaděnost, osobní ochotně snížit.
16) Připodobnění se: potřeba imitovat a vyrovnat se s druhým člověkem, souhlasit a věřit.
17) Autonomnost : potřeba odolávat vlivům, toužit po nezávislosti.
18) Opačnost : potřeba jednat jinak nežli druhý, být původní, být v opozici.
D. P o t ř e b y, k t e r é j s o u s p o j e n é s p o š k o z e n í m d r u h é o s o b y, n e b o s e b e
19) Agresivita : potřeba poškodit, nebo zranit druhého, podcenit jej, ublížit mu, zesměšnit ho.
20) Pokoření : potřeba vykonat a přijmout trest, sebe podcenění.
21) Vyhnout se výtkám: potřeba vyhnout se pokárání nebo trestu tím, že se nepřipustí nekonvenční podněty, správně se chovat a dodržovat zákon.
E. P o t ř e b y v y p l ý v a j í c í z m e z i l i d s k ý c h v z t a h ů ( citových)
22) Afiliace ( pocit příslušnosti k sociální skupině) : potřeba vytváření přátelských vztahů.
23) Odmítnutí : potřeba separovat se, opanovat, zotročit někoho.
24) Pečovat : potřeba živit, pomáhat, ochraňovat druhého.
25) Vyžadování pomoci: potřeba hledat pomoc, ochranu, být závislý.
F. D a l š í s o c i á l n ě z á v a ž n ě p o t ř e b y
26) Hra : potřeba uvolnění, zábavy, rozptýlení, pobavení.
27) Zvídavost: potřeba zkoumat, klást otázky, ukojit zvídavost.
28) Předvádění se : potřeba něco poznamenat, poukázat na něco, podat informaci, vysvětlit, interpretovat, přednášet. Podle: Murray, 1938.
Následující body naznačují rozdíly v názorech různých autorů:
1) Vývoj motivů člověka se liší v různých kulturách u různých lidí, uvnitř každé kultury Tyto rozdíly jsou založeny na principu, že mnoho motivů je naučených, jako důsledek specifických zkušeností, a v krajním případě jsou vyjádřeny naučeným chováním.
2) Podobné motivy se mohou projevit odlišným chováním.Motiv obsahující antagonistický vztah k určité osobě může být vyjádřen útokem na tuto osobu, nebo vyhnutí se styku s ní.
3) Různé motivy mohou být vyjádřeny podobným chováním. Dva lidé mohou dělat tutéž věc, jeden, aby získal přízeň a zalíbil se, druhý, aby spíše podráždil.
4) Motivy se často projevují v přestrojené formě. Např. někteří hoši kradou v důsledku sexuálních konfliktů. Motivem krádeže zde není úmysl něco získat, ale přestrojený sexuální pud.
5) Každý jednotlivý akt chování může vyjadřovat několik motivů. Vědec při své práci může být motivován touhou dopídit se pravdy, získat slávu, nutností zvýšit svůj příjem a zajistit svou rodinu. Všechny tyto motivy mohou působit najednou. Příčiny mnohočetné determinace chování jsou velmi důležité, ale je obtížné popsat jednotlivé motivy, které v určitém čase nebo případě působí.
Tyto body naznačují, že není dosti dobře možné sestavit tabulku motivů pouze na základě různých lidských činností. Někdy vznikají komplikace, které znesnadňují orientaci. Hlad a žízeň může např. motivovat člověka k získání potravy nebo vody, hlad pro určitý druh potravy ( maso, sladkosti, sůl ) nebo vypěstovaná žízeň ( na víno, pivo atd.) může být v rozporu s fyziologickými potřebami. Tak hlad a žízeň nemusí v každém případě představovat jednoduché a jednoznačné motivy.
Můžeš mi prosím napsat zdroj, ze kterého je Murrayova klasifikace psychogenních potřeb? Díky