Extravertní typ
- žije více navenek než dovnitř, aktivně vyhledává kontakt s okolním světem a s větší odvahou se pouští do svých problémů než lidé introvertní
Introvertnímu typu
- je snazší jeho sebevědomím otřást víc než u člověka extrovertního
- introvert velmi intenzívně zpracovává podněty zvenčí a je snáze podmiňovatelný
- frustrující zážitky v něm mohou snáze zanechat stopy a lidé nebo předměty s nimi spojené se mohou stát zdrojem úzkosti
- Introvert je tedy náchylnější k tomu, mít problémy se svým sebevědomím
Příznivější je, spojuje-li v sobě člověk obě tendence - k introverzi i k extraverzi.
Styl naší doby je extravertní. Většina lidí žije navenek. Vyhledávají podněty, společnost, změnu, vrhají se do různých aktivit a podniků. I ty nejvytouženější hodnoty slouží k prezentaci navenek: auto, oděv, nábytek, dovolená, kosmetika. Člověk žije pro venek, chce zapůsobit, chce se prosadit, chce konzumovat a užívat si.
Introvertní styl je jiný. V introvertní kultuře žijí lidé niterněji. Vyhledávají kontakt se sebou samým, se svými myšlenkami a pocity, meditují o sobě a o kosmu a zaměstnávají se tvůrčími činnostmi: malují, skládají básně, provozují hudbu. Tento druh kultury netrpí tolik stresem jako naše extrovertní civilizace.
Extravertní styl může nabýt tak extrémních forem, že jednotlivec je k životu navenek nucen. Nenachází pak ani klid ani možnost žít niterně, intenzívně zakoušet sebe sama a své pocity. Člověk takto degeneruje v činorodou, cvičenou loutku, která se nechá vléct proudem - jedinec nezná svoji individualitu. Může sice jako inženýr postavit most přes řeku nebo vybudovat padesátipatrový mrakodrap, ale o sobě samém neví nic. Může se těšit pouze z podnětů, které přicházejí zvenčí, nikoli z pohnutek vycházejících z jeho nitra. Těchto pohnutek se spíše bojí - neboť neví, co si s nimi počít. Takový člověk nemůže sebe sama intenzívně prožívat. Tento deficit extrovertního životního stylu pociťují mnozí mladí lidé, kteří tudíž utíkají k drogovému opojení. Nejsou schopni akceptovat čistě vnější hodnoty a hledají něco jiného, cítí, že v extrovertním světě se nemohou realizovat tak, jak by chtěli. Avšak správnému zacházení se sebou se nikdy neučili, nikdo je například nenaučil, jak realizovat své tvořivé schopnosti a impulsy.
Se sebevědomím ale všechno stojí a padá. Extravert se snaží potvrzovat pomocí aktivity obrácené navenek, introvert na základě zkušenosti se svými myšlenkami a pocity. Ideálně psychicky zdravý člověk se uskutečňuje pomocí extravertní i introvertní cesty. Obě tendence se střídají a udržují v rovnováze.