Bože můj já chci zpět
Stařičký autobus zastaví podle přání,
vystoupím, tam kde ves první zdí začíná,
v chaloupkách voní les, kostelík vížku sklání,
do stráně těžký vůz koníček táhnout má.
®:Slunce po okraj a stráně samy vřes
a teď se duše kaj a srdce tíhu nes.
Tak tohle je můj kraj, tak to je moje mladí,
tak to je domov můj, tak to je domov můj.
Já žila hodně snů a poznala jsem svět,
už je to hodně dnů, už je to hodně let,
co vítr všeckno smět a zůstala jen touha.
Bože můj, já chci zpět. Bože můj, já chci zpět.
Přes hory kamení, že světů plných bouří,
zarostlou pěšinkou po špičkách přicházím,
s dušičkou malinkou, koukám, jestli se kouří,
z našeho stavení a nevím jestli smím.
Já nevím, jestli smím, jít jako kdysi dál,
já vím, já dobře vím, že život nečekal,
že dveře, které znáš, po létech starým klíčem
jen těžko otvíráš, jen těžko otvíráš.
vystoupím, tam kde ves první zdí začíná,
v chaloupkách voní les, kostelík vížku sklání,
do stráně těžký vůz koníček táhnout má.
®:Slunce po okraj a stráně samy vřes
a teď se duše kaj a srdce tíhu nes.
Tak tohle je můj kraj, tak to je moje mladí,
tak to je domov můj, tak to je domov můj.
Já žila hodně snů a poznala jsem svět,
už je to hodně dnů, už je to hodně let,
co vítr všeckno smět a zůstala jen touha.
Bože můj, já chci zpět. Bože můj, já chci zpět.
Přes hory kamení, že světů plných bouří,
zarostlou pěšinkou po špičkách přicházím,
s dušičkou malinkou, koukám, jestli se kouří,
z našeho stavení a nevím jestli smím.
Já nevím, jestli smím, jít jako kdysi dál,
já vím, já dobře vím, že život nečekal,
že dveře, které znáš, po létech starým klíčem
jen těžko otvíráš, jen těžko otvíráš.
Já žila hodně snů a poznala jsem svět,
kde deset prázdných dnů je tisíc marných let,
to vítr všechno smět a zůstala jen touha.
Bože můj, já chci zpět. Bože můj, já chci zpět.
kde deset prázdných dnů je tisíc marných let,
to vítr všechno smět a zůstala jen touha.
Bože můj, já chci zpět. Bože můj, já chci zpět.