Tuhle pohádku fakt nejvíc miluju. Není v ní ta klasická hodná, přemilá až hloupá Popelka, která jen čeká až jí princ náhodou objeví a při tom zjistí, že ona je ta pravá.
Tahla Popelka má šmrnc a vtip. Nejen, že je hodná, ale i chytrá. Nečeká se založenýma rukama v klíně. Jde štěstí naproti a dokáže i riskovat. Nechce prince, protože se jí líbí. Chce, aby princ po ní dopravdy toužil. A aby jí chtěl právě proto, jaká ve skutečnosti je.
To je pro mě ta nejúžasnější pohádka. Je v naprostém souladu harmonie, kterou dotváří hudba Karla Svobody. Filmový profesionálové tuto filmovou pohádku uvádějí jako nadčasovou a nepřekonatelnou. Takovou Holywood nikdy nenatočil.
