close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Snažme se dosáhnout toho, co máme rádi. Jinak budeme muset mít rádi to,co dostaneme.

Svatý Grál a Ježíš Kristus 1

31. března 2007 v 23:58 | Mašula |  Svatý grál
Bestseller poslední doby Šifra mistra Leonarda znovu rozvířil diskuze okolo skutečné historie Ježíše, o jeho případných potomcích, o roli Máří Magdalény ap. Jednou z prvních seriózních publikací na toto téma byla v roce 1996 kniha Laurence Gardnera Bloodline of the Holy Grail (v češtině Svatý Grál, Volvox Globátor 1999). Jako renomovaný historik, archivář a genealog shromáždil velké množství zajímavých a přesvědčivých informací. Tento článek je překladem výběru z jeho zajímavé přednášky o této knize z roku 1997. Nerozhodl jsem se napsat knihu. Stalo se to. Vzniklo to ze skutečnosti, že jsem byl posledních deset let oficiálním historikem a nezávislým genealogem (zpracovatelem rodokmenů) 33 královských rodin. Stalo se to proto, že jsem během této doby dokumentoval důkazy o historii těchto královských rodin a jejich šlechtických odnoží a zpracovával rytířské archívy těchto šlechtických a nezávislých rodin.
Dával jsem dohromady psané chronologické záznamy věcí, o kterých tyto rodiny znaly podstatu a neznaly často detaily. Proto jsem v Británii a v Evropě strávil mnohem méně času na biblických aspektech, protože zde je mnoho z těchto věcí bráno jako samozřejmě platné. Pro většinu těchto lidí nebylo nikdy žádným tajemstvím, že Ježíš byl ženat a měl potomky, protože to bylo zapsáno v mnoha rodinných archívech, často nejen soukromých ale i veřejně přístupných. Široce o tom pojednávají i publikované listiny Marie, královny Skotské nebo Jamese II Anglického (1688).
Při shromažďování podrobností, generaci za generací, jsme vlastně sestavovali pro příští generace informace, které byly na začátku práce zavřeny v bezpočtu krabic a skříní. Často jsem byl konfrontován s případy typu: "Podívejte se - naposledy otevřeno v roce 1732!" Jsou to tedy velice staré dokumenty, nejen naposledy otevřené v roce sedmnáctsetněco, ale zdokumentované a sepsané ještě o několik set let dříve.
Během této doby, asi 10 a ž 12 let, jsem začal pracovat s několika samostatnými pověřeními od samostatných rodinna jejich rodokmenech. Stalo se ale to, že rodokmeny začaly konvergovat, sbíhat se do společných bodů.
Stávalo se to stále zřetelnější a trvalo to dlouho, protože práce na rodokmenu probíhá ze současnosti do minulosti, sestavuje se směrem do minulosti. Bylo to podobné pyramidě - z velmi široké základny mnoha zprvu zcela nesouvisejících rodinných linií se postupně docházelo k jednomu společnému bodu.
Náhle jsem si uvědomil, jaký bod to je, a řekl jsem: "Wow, uvědomujete si co jsme zde zjistili? Všechno to vychází z House of Judah!" a oni řekli "Oh yes, my to víme, chtěli jsme, abyste k tomu došel svojí cestou..." a já jsem řekl "Well, ale venku jsou milióny lidí, kteří to nevědí - tak vezměme tu pyramidu, převraťme ji a udělejme z ní knihu!" Tak vznikla tato kniha.
Kromě toho jsem posledních šest let byl královským pověřeným představitelem Keltské církve a měl jsem přístup ke všem záznamům Keltské církve až do roku 37 našeho letopočtu. Díky propojením mojí rodiny s rytířskými řády jsem rovněž měl přístup k templářským dokumentům, i k těm základním, které přinesli templářští rytíři do Evropy v roce 1128 a konfrontovali s nimi oficiální církevní struktury. Tím je poděsili, protože to byly dokumenty pojednávající právě o krevní linii a rodokmenech.
Všechny tyto informace, o kterých mluvím, považuje křesťanská církev ze herezi a popírá je. Hereze je ve všech slovnících definována jako "názor, který je v rozporu s ortodoxním dogmatem křesťanských biskupů" - stejně tak jsou proto herezí i postupy a objevy moderní vědy a medicíny. Hereze není nic jiného než jen znevažující "nálepka", používaná církevním establishmentem, bojícím se o svůj osud po staletích snahy ovládat společnost strachem z neznámého.
Jakékoliv hledání je ze své podstaty zajímavé a fascinující, historie a historický výzkum jsou poučné, ale nálezy a objevy z nich vzešlé jsou bez užitku, pokud neexistují současné aplikace, jako je např. věda nebo medicína, které je mohou využít pro lepší budoucnost.
Historie není nic víc než zaznamenaná zkušenost - obecně zkušenost vítězů, těch úspěšných. Učit se z dřívějších zkušeností dává smysl. Je to právě ta zkušenost, která udržuje a přenáší morální, kulturní, politické a sociální klíče k zítřku. V našem kontextu to může být sociální přístup zavedený Ježíšem při Poslední večeři. Spočívá v povinnostech dávání a přijímání služby, stanovuje, že ti, kterým byla volbou přisouzena autorita a vliv by si měli vždy být vědomi svých povinností jako představitelů společnosti, zavázáni společnosti sloužit, nevyvyšovat svou autoritu nad společnost. Je to základní klíč k demokratické vládě. Je definován jako vláda lidmi pro lidi. Bez implementace těchto zásad dostaneme pouze důvěrně známou vládu lidí. To není demokratická vláda.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Honza Honza | E-mail | 6. července 2008 v 14:20 | Reagovat

Tolik bludů.Zlatá inkvizice.To se dělá prasit učení křestanů? Opravdu činte pokání činím pokání za vás a za havlovy zločiny.

2 Vanessa Vanessa | 6. října 2009 v 19:25 | Reagovat

každý věří něčemu jinému. tohle není "prasení" učení křesťanů. já třeba věřím tomuhle, věřím že bible (nový zákon) si docela vymýšlí :P ale ať si každý věří čemu chce je to jeho věc. jednou lidé poznají pravdu. teď jsou ve fázi hledání, ale jednou příjdou všichni na správnou cestu. možná že i já se mýlím..kdo ví..věřící jsme vlastně všichni.jen každý věří něčemu jinému ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama