Bestseller poslední doby Šifra mistra Leonarda znovu rozvířil diskuze okolo skutečné historie Ježíše, o jeho případných potomcích, o roli Máří Magdalény ap. Jednou z prvních seriózních publikací na toto téma byla v roce 1996 kniha Laurence Gardnera Bloodline of the Holy Grail (v češtině Svatý Grál, Volvox Globátor 1999). Jako renomovaný historik, archivář a genealog shromáždil velké množství zajímavých a přesvědčivých informací. Tento článek je překladem výběru z jeho zajímavé přednášky o této knize z roku 1997. Nerozhodl jsem se napsat knihu. Stalo se to. Vzniklo to ze skutečnosti, že jsem byl posledních deset let oficiálním historikem a nezávislým genealogem (zpracovatelem rodokmenů) 33 královských rodin. Stalo se to proto, že jsem během této doby dokumentoval důkazy o historii těchto královských rodin a jejich šlechtických odnoží a zpracovával rytířské archívy těchto šlechtických a nezávislých rodin.
Dával jsem dohromady psané chronologické záznamy věcí, o kterých tyto rodiny znaly podstatu a neznaly často detaily. Proto jsem v Británii a v Evropě strávil mnohem méně času na biblických aspektech, protože zde je mnoho z těchto věcí bráno jako samozřejmě platné. Pro většinu těchto lidí nebylo nikdy žádným tajemstvím, že Ježíš byl ženat a měl potomky, protože to bylo zapsáno v mnoha rodinných archívech, často nejen soukromých ale i veřejně přístupných. Široce o tom pojednávají i publikované listiny Marie, královny Skotské nebo Jamese II Anglického (1688).
Při shromažďování podrobností, generaci za generací, jsme vlastně sestavovali pro příští generace informace, které byly na začátku práce zavřeny v bezpočtu krabic a skříní. Často jsem byl konfrontován s případy typu: "Podívejte se - naposledy otevřeno v roce 1732!" Jsou to tedy velice staré dokumenty, nejen naposledy otevřené v roce sedmnáctsetněco, ale zdokumentované a sepsané ještě o několik set let dříve.
Během této doby, asi 10 a ž 12 let, jsem začal pracovat s několika samostatnými pověřeními od samostatných rodinna jejich rodokmenech. Stalo se ale to, že rodokmeny začaly konvergovat, sbíhat se do společných bodů.
Stávalo se to stále zřetelnější a trvalo to dlouho, protože práce na rodokmenu probíhá ze současnosti do minulosti, sestavuje se směrem do minulosti. Bylo to podobné pyramidě - z velmi široké základny mnoha zprvu zcela nesouvisejících rodinných linií se postupně docházelo k jednomu společnému bodu.
Náhle jsem si uvědomil, jaký bod to je, a řekl jsem: "Wow, uvědomujete si co jsme zde zjistili? Všechno to vychází z House of Judah!" a oni řekli "Oh yes, my to víme, chtěli jsme, abyste k tomu došel svojí cestou..." a já jsem řekl "Well, ale venku jsou milióny lidí, kteří to nevědí - tak vezměme tu pyramidu, převraťme ji a udělejme z ní knihu!" Tak vznikla tato kniha.
Kromě toho jsem posledních šest let byl královským pověřeným představitelem Keltské církve a měl jsem přístup ke všem záznamům Keltské církve až do roku 37 našeho letopočtu. Díky propojením mojí rodiny s rytířskými řády jsem rovněž měl přístup k templářským dokumentům, i k těm základním, které přinesli templářští rytíři do Evropy v roce 1128 a konfrontovali s nimi oficiální církevní struktury. Tím je poděsili, protože to byly dokumenty pojednávající právě o krevní linii a rodokmenech.
Všechny tyto informace, o kterých mluvím, považuje křesťanská církev ze herezi a popírá je. Hereze je ve všech slovnících definována jako "názor, který je v rozporu s ortodoxním dogmatem křesťanských biskupů" - stejně tak jsou proto herezí i postupy a objevy moderní vědy a medicíny. Hereze není nic jiného než jen znevažující "nálepka", používaná církevním establishmentem, bojícím se o svůj osud po staletích snahy ovládat společnost strachem z neznámého.
Jakékoliv hledání je ze své podstaty zajímavé a fascinující, historie a historický výzkum jsou poučné, ale nálezy a objevy z nich vzešlé jsou bez užitku, pokud neexistují současné aplikace, jako je např. věda nebo medicína, které je mohou využít pro lepší budoucnost.
Historie není nic víc než zaznamenaná zkušenost - obecně zkušenost vítězů, těch úspěšných. Učit se z dřívějších zkušeností dává smysl. Je to právě ta zkušenost, která udržuje a přenáší morální, kulturní, politické a sociální klíče k zítřku. V našem kontextu to může být sociální přístup zavedený Ježíšem při Poslední večeři. Spočívá v povinnostech dávání a přijímání služby, stanovuje, že ti, kterým byla volbou přisouzena autorita a vliv by si měli vždy být vědomi svých povinností jako představitelů společnosti, zavázáni společnosti sloužit, nevyvyšovat svou autoritu nad společnost. Je to základní klíč k demokratické vládě. Je definován jako vláda lidmi pro lidi. Bez implementace těchto zásad dostaneme pouze důvěrně známou vládu lidí. To není demokratická vláda.
Tolik bludů.Zlatá inkvizice.To se dělá prasit učení křestanů? Opravdu činte pokání činím pokání za vás a za havlovy zločiny.