close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Snažme se dosáhnout toho, co máme rádi. Jinak budeme muset mít rádi to,co dostaneme.

Povídej si se mnou / Hana Zagorová

31. března 2007 v 22:40 | Mašula |  Texty

Hana Zagorová - Povídej si se mnou Abych Neplakala

Říkej mi dneska, i když brečím,
jsi nejvíc hezká ze všech žen;
oči máš v slzách stále větší,
jak nedozírný modrý sen.

Něha všech polibků ti vchází do dlaní,
kluci jsou beznadějně zamilovaní,
pohádky probuzení napsal Andersen.

Říkej mi dneska, i když pláču,
jsi nejkrásnější flétny tón,
jsi bílý míček slavných hráčů,
který jim vyhrál Wimbledon.

Já nemám komplexy a z intimností strach,
říkej mi třeba, že jsem sexy v bikinách.
Já musím prostě uvěřit,
že na mě čeká nový cit.
Vždyť proto pláču, že si vzpomínám.

Láskou, první a velikou láskou
prošla jsem tichá a vroucí,
nesmělá, hořící, bezmezně věřící.

Krásné bylo to léto, jak z růží.
V místech, kde cesty se úží
šťastná jsem hlídala svítání.

Říkal mi vždycky, láska trvá,
pokud to jiným nepovíš.
Věděla jsem, že nejsem prvá,
byl starší, moudrý, mlčel spíš.

Byl něžný, pozorný a učil mě mít rád.
Možná mě miloval, však odmítal mi psát.
Přicházel tajnou cestičkou
a vždycky s krásnou kyticí.
Vždyť proto pláču, že si vzpomínám.

Láskou, první a velikou láskou
Prošla jsem šťastná a snící,
zakletá do šípků pohádek dní, do polibků.

Krásný zdál se mi svět, prostý falší.
Šeptala jsem, nikdo další,
nikdo mě nemůže dát mi víc.

Jsi hodný, říkáš, nesmíš stonat,
pro mě jsi krásný dívčí sen,
jsi jako tóny něžných sonát,
co napsal smutný Beethoven.

Napsal to z lásky, která léčí, věřil v ní.
Bolestí člověk bývá větší, největší.
Podívej, já už nepláču.
A když si tiše vzpomínám,
už věřím v lásku,
kterou nemám, vlastně mám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama