Maruška je moje dcera, které bude 25.5.2007 šest let. Píšu o ní jako o první z mých miláčků, protože je z nich nejmladší.
Když se narodila, byla takový sladký černovlasý uzlíček. Strašně podobý svému tatínkovi. To je dodnes a má po něm i grimasy, polovinu jeho povahy, no má toho po něm spoustu. Ale něco má i po mně. Říkají o ní, že je chytrá holčička. Jeden z kladů, které má. A ten teprve prověří čas. Až třeba soháhne Oxfordu, na který chce jít, protože to viděla u " Pravé blondýny". Má plno kladů i záporů ve své povaze. Je typický blíženec. A tak to vypadá i v jejím pokojíčku. Jednou šílenej chaos, jindy úžasný soulad. Má pokoj plný hraček, knížek, papírů, sešitů, tužek, notýsků, panenek, oblečků na ně, holčičích ozdob a všeho možného. Všechno bych snad ani nevyjmenovala. Žasnu nad tím, že když si občas hraje s věcmi, které mají jinou funkci než hrací, jak si s nimi dokáže dlouho hrát s svojí fantazií vytváří příběh s dějem. To si potom říkám, že hračky jsou naprosto bytečné. Od září půjde do školy a doufám, že to zvládne bez výrazných komlikací. Jenže hrozně nerada má sama na sobě, když jí něco nejde, tak jak by chtěla. To je pak vztelká, naštvaná a finále nad sebou začne plakat. Má malinko dramatické sklony. Snad se to časem podá. Podle odborníků na dětský vývoj splnila všechno to, co by ve svém věku měla umět. Je jí plný dům a doufám, že to tak ještě dlouho zůstane.

ja taky porat neco skladuju, a moje sestricka je taky blizenec-je ji 11