Je to vážně zajímavý, ale bojuji s ním. Dnes křičím " hurá ", protože se mi povedlo všechno tak, jak jsem ani nečekala. Sama sebe pochválím málo. A dnes to musím udělat.
Čísla a já, matematika a já, technika a já - to nikdy nešlo dohromady. Náš vývoj osobnosti je ovšem závislý i na okolních vlivech a ty vás pěkně donutí dělat i to, co neumíte. Z jedný strany je to dobře, protože nás to žene dopředu. Dává nám to novou schopnost být kavalitnějším člověkem. Což se cení. Plyne čas, člověk se učí. Najednou si říká, že ho to ke všemu asi začalo bavit. A může ho to dokonce pohltit. To se stává i v lepších rodinách.
Počítač a já, si doufám, začneme brzy tykat. Potřebuju ho k šílený spoustě věcí a on potřebuje mne, aby mu nebylo smutno, že je dobrý akorát tak na utírání prachu.

ahojky, poď zkusit mojí blezkovku o nejvtipnější komentář!Díkx